Jen stěží jsem věřila tomu, že Ryker sedí vedle mě na pohovce. Řekl mi přesně to, o čem jsem snila, že jednou uslyším. Jen jsem si říkala, jestli to myslí vážně, nebo jestli se prostě jen snaží zachovat správně a dělat to, co se od něj očekává. Zněl upřímně, a když mluvil o dítěti, viděla jsem mu v očích emoce. Chtěla jsem mu věřit. Ale musela jsem být rozumná. Budu matka, musela jsem chránit nás