Roman ze sebe vypravil krátký, hořký smích. „To si jen namlouváš,“ řekl Jaxonovi. „Záleží mi na ní jen natolik, abych ji udržel naživu. Je to jediné vodítko, které máme k nalezení mého dítěte.“

Jaxon sklonil hlavu. „Ovšem, můj králi. Omlouvám se.“

„Hleď, aby se tato chyba už neopakovala,“ pronesl Roman.

„Neopakovala.“

Spokojený Roman pohlédl na ženu v bezvědomí ve svém náručí. Stále byla velmi ble