„Pojď,“ řekne Paní klecí. „Ukážu ti, kde si můžeš na noc odpočinout.“

Otočí se a začne ode mě odcházet. Pospíchám za ní, toužím po spánku. Strach a adrenalin mě držely v chodu už od doby před mým pokusem o útěk. I když ty pocity stále vnímám, mé tělo fyzicky už víc nezvládne.

Paní klecí mě zavede k jedné z provizorních ložnic. Uvnitř je k jedné stěně přiražené lehátko. Je tam také malý stolek s um