„Nic nevím,“ hlesnu slabě. Tělo se mi stále třese, jak se pomalu a bolestivě vrací z onoho srázu extáze.

Romanova dobrá nálada v mžiku vyprchá. Jeho úšklebek vystřídá nesouhlasné zamračení. „Zakryj se, ty děvko.“ Prudkým pohybem se ode mě odvrátí a kráčí ke dveřím.

Nedává mi vůbec žádný čas!

Nechci se nechat očumovat celou jámou, a tak se rychle sesunu ze stolu, popadnu kalhotky a natáhnu si je. P