Následujícího dne jsem opět povolána k Romanovu boku. Je to poprvé od naší chvíle vášně v zahradnické kůlně, takže se mi v srdci rozhostí naděje. Protože mi na Romanovi tolik záleží, chci mu být nablízku, ať se děje cokoli.

Podle denní doby a způsobu, jakým mě sloužící, který mě vyžádal, vede k jídelně, tuším, že si s Romanem sedneme k pěknému obědu.

Jakmile vstoupím do jídelny, uvědomím si, že js