Vracím se do svého pokoje naprosto ponížená. Svým způsobem to bylo lichotivé, že Romanovi rodiče si to špatně vyložili a mysleli si, že Romanovi na mně záleží natolik, aby chtěl porušit tradice a oženit se se mnou, členkou svého harému.

Jejich výrazy, směs hrůzy a vzteku, ve mně však zanechaly jen hluboké zoufalství a stud. Je urážlivé, jak nízko si mě cení, jako bych byla nějaká podřadná bytost.