„Romane...“ začnu tiše.

Zamručí na znamení, že poslouchá.

Jsem nervózní, ale odhodlaná. I když si nepřeji Romana opustit, nemůžu tu zůstat a předstírat, že je všechno v pořádku, zatímco on pokračuje v přípravách na své zasnoubení.

„Slíbil jsi, že splníš mou prosbu...“

„Znovu se neptej,“ řekne a celé jeho tělo se proti mému napne.

Přesto se tlačím vpřed, jakkoliv neuváženě. „Prosím, propusť mě na s