K mému překvapení Roman na lži netrvá, i když se na mě hluboce mračí. Místo toho mě pustí, otočí se a prudce vyjde z pokoje.

Nějak mi to připadá horší. Skoro bych raději, kdyby zůstal a hádal se se mnou, než abych musela čelit tomu, co jsem právě udělala. Přísahala bych, že jsem mu ve tváři na zlomek vteřiny uviděla zklamání, když se na mě podíval. Rychle ho zakryl, ale i tak mě to zabolelo.

Zavře