Roman zůstává skrytý, zatímco já jdu na místo schůzky. Sleduje mě, schovaný někde, kde ho nevidím, ale vím, že tam je. Je to pocit hluboko ve mně, jistota, kterou možná vypěstovala má důvěra v Romana. Nebo možná prostě cítím váhu jeho známého pohledu, na který jsem si už tak zvykla.

Ať už je příčina jakákoli, kráčím k onomu místu se sebedůvěrou a vědomím, že mě Roman ochrání – i když ho stále ješt