Po dvou dnech už začínám pociťovat ponorkovou nemoc. Více jsem se otevřela Coleovi a Trentovi, mluvím s nimi otevřeněji než dříve. Ale Roman je muž, kterého miluji. To, že sedím vedle něj na zadním sedadle, ale vůbec s ním nekomunikuji, mě začíná ničit.

Čas je drahý a já už se opravdu nechci hádat. Ale ani nechci naše neshody probírat před Colem a Trentem.

„Už jsme skoro na okraji lesa,“ říká Tren