Roman mluví o tom rudém otoku na mé tváři. O modřině, která se tam tvoří od chvíle, kdy mě Sylvia uhodila. Od té doby se toho ale stalo tolik. Těžko se soustředím, těžko si udržuji přehled. Rozhodnout se, zda označit Sylvii za viníka tohoto konkrétního zranění, vyžaduje víc logického uvažování, než jsem v tuhle chvíli schopná.

Roman si to nejspíš uvědomí, jeho pohled změkne a řekne mi: „Teď už jsi