Když se otočím, zjistím, že se Roman dívá přímo na mě. Obávala jsem se, že ho moje přítomnost popudí, ale když se na něj teď dívám, vidím v jeho očích záblesk pobavení a to, jak se mu samotný koutek rtu nepatrně kroutí v šibalském úsměvu.

„Tak co? Odepřela bys něco svému králi, služebná?“ zeptá se.

Pukrnu, jak by to udělala služebná, když ji osloví její král. „Nikdy, můj králi.“

„Dobře.“ Ukáže na