„Pojď,“ řekne Roman. Jakmile vstane, jemně mě vezme za ruce a pomůže mi ze židle. „Už jsi tu byla příliš dlouho.“

Na moment se zarazím a stále vstřebávám jeho slova i to, co se tu děje. „Nezlobíš se.“

„Zlobím se,“ řekne. „Ale ne na tebe. Nikdo mi neřekl, kde jsi. Slyšel jsem jen to, že Damon a nějaká služebná zabili mou matku. Hledal jsem tě, ale nemohl jsem tě najít. Trvalo mi příliš dlouho, než