Jeho omluva mě naprosto zaskočila. Neměla jsem jak poznat, jestli to je upřímná omluva, nebo záměrný pokus o to, abych se cítila ještě víc poníženě.

Otočila jsem se k němu a zeptala se:

„Za co?“

Když už se chystal něco říct, krátce pootevřel rty, ale pak, jako by mu v tom něco bránilo, je k sobě pevně semkl.

Mé oči si ho pátravě prohlížely.

Na sobě měl černé džíny a bílé tričko s polodlouhým