Ianovo přiznání nechalo Avu jako opařenou. Dotek jeho rtů na její tváři přetrvával a vyvolával v ní ten elektrizující pocit, který chtěla cítit, když byla nablízku Lukovi.

Ianova slova se neozývala jen v autě, ale i v její mysli. Neustále se jí přehrávala v srdci.

Ian se odtáhl a podíval se na ni. Na tváři se mu objevil úšklebek, zatímco jí konečky prstů hladil bradu.

„Já vím, že jsem–“

Ava mu