Když se Ava vrátila domů, bylo odpoledne.

Služebné k ní přispěchaly, jakmile uviděly, že má úplně promáčené šaty.

„Jsem v pořádku,“ řekla jim Ava.

Šla do své ložnice a převlékla se. Vysušila si vlasy ručníkem a posadila se na postel.

Byla velmi rozrušená. Oči měla červené od pláče.

„Jsem taková plačka,“ zamumlala si pro sebe.

A proč by neplakala? Právě když si myslela, že Ian patří jí, zase