Kaelen nás vedl městem a nenuceně si povídal. Všimla jsem si, že míříme k malému sportovnímu stadionu, který se využíval pro různé sportovní akce místních škol. Začínalo se stmívat a já si nedokázala představit, proč jsme tady.

„Kaelene, co děláme na sportovním stadionu?“ zeptala jsem se.

„Pšššt. Trpělivost; všechno se dozvíš, slibuju,“ řekl s šibalským úsměvem. V tom úsměvu by se člověk mohl snad