Kaelen

„Byl to naprosto nejlepší večer mého života, Kaelene. Nic bych na něm neměnila. Moc ti děkuju,“ řekla. Její slova říkala jednu věc, ale její hlas druhou. Na okamžik mé tělo zaplavila radost z vědomí, že si čas se mnou užila. To však rychle vystřídala pochybnost. Neměla strach, že to všechno zmizí, jakmile budeme mít odpovědi?

„Asi už bych měla jít…“ začala, ale já ji nenechal domluvit. Ucho