Elara

Příštího rána někdo přišel a nechal na stole podnos se snídaní a nějaké čisté oblečení. Z postele jsem se ani nehnula. Tělo jsem měla slabé a těžké smutkem. Ležela jsem tam a propadala se do neklidného spánku a zase se z něj probouzela celou věčnost.

Později se dveře znovu otevřely. Někdo vešel a zavřel za sebou. Neudělala jsem žádný pohyb, abych dala najevo, že o něm vím. Nechala jsem oči z