Vespera

„Daxene, kdy mě odsud dostaneš?“ kňourala jsem. Můj bratr mě přišel zase navštívit. Vždycky s sebou přinesl nějakou deskovou hru nebo balíček karet, aby se mnou mohl trávit čas, jako by se k tomu cítil zavázaný, ale abychom spolu nemuseli moc mluvit.

„Víš, že to nezáleží na mně, Vespero,“ řekl svým drsným hlasem.

„Ale ty a Kaelen jste nejlepší kamarádi! Prostě mu řekni, že jsem v pohodě a