Maceria

„Jak jsi mohl za pouhých pár týdnů tak zrychlit?“ zeptala jsem se Madricka, když jsme se vynořili z lesa, už oba plně oblečení. Pořád jsem ještě lapala po dechu z toho, jak jsem se snažila s ním držet krok.

„Říkal jsem ti, že to s ochranou Alfovy rodiny myslím vážně,“ zasmál se. Kráčeli jsme po trávníku směrem k sídlu smečky na oběd. Oba jsme po celém dopoledni běhání hlady šilhali.

Když j