Maceria

„Mami, jsi pořád v pořádku?“ zeptala jsem se jí skrze malý větrací otvor, který spojoval naše pokoje. Snažila jsem se kvůli ní znít co nejklidněji, protože jsem věděla, že kdybych začala vyšilovat, byla by ještě ve větším stresu, ale nebylo to lehké. Občas jsem slyšela její potlačované sténání a měla jsem strach, aby nezačala rodit.

„Jsem v pořádku, zlatíčko,“ odpověděla s námahou v hlase.