MADRICK

Nikdy jsem neviděl Maceriu tak rozzuřenou. Když se rozběhla pryč, cítil jsem, jak se v našem poutu něco pohnulo. Nebyla jen naštvaná; tohle ji bolelo. Nechal jsem ji kousek poodběhnout a pak jsem se taky dal do běhu. Mířila domů.

Střále jsem se snažil vstřebat to, co po mně právě chtěli. Alfa požádal konkrétně mě, abych se postaral o tak citlivou záležitost; jestli to nebylo znamení uznání