Plakala jsem dál, se zlomeným srdcem nad vším, o čem jsem věděla, že ztrácím; hlas mé matky mi v hlavě dál křičel, jak jsem zbytečná a bezcenná. Jak jsem příliš velký problém na to, aby mě někdo miloval, a že mě nikdo nikdy nebude chtít. Vpletla jsem si prsty do vlasů, zaťala je v pěsti a tahala za ně, jak nejsilněji jsem mohla, ve snaze ten hrozný hlas vyhnat. „NE, ne, ne,“ naříkala jsem a začala