Udýchaný Kieran mě tiskl k sobě, čelo opřené o chladné dlaždice sprchy.

„Sakra, lásko, to bylo úžasné,“ zašeptal a stále se snažil popadnout dech. Zmohla jsem se jen na souhlasné kývnutí a poplácání po zádech. Po několika minutách mě Kieran pomalu nechal sklouznout po zdi, dokud se mé nohy nedotkly podlahy. Udělal krok zpět, ruce mě stále držely za boky, dokud jsem mu neřekla, že už stojím pevně.