O tři dny později mě probudilo tiché zaklepání na dveře. Slunce sotva vyšlo, bylo brzy ráno. „Jsem vzhůru,“ řekla jsem rozespalým hlasem. Usmívající se Griff otevřel dveře. Když jsem k němu natáhla ruku, hned přišel a vklouzl ke mně do postele. Padla jsem mu do náruče, jako bych pro něj byla stvořená. Rozplynula jsem se v něm a napětí, které ho drželo v křeči, povolilo. Griff mi přejížděl prsty ve