POTÉ, CO VAELITH po dlouhých 15 letech znovu vkročila do paláce v Nerviosu, srdce jí bušilo v hrudi. Nemohla uvěřit, že tento den konečně nadešel, že se vrací na místo plné vzpomínek na své dětství. Zahrada i budova byly téměř k nepoznání, přesto v nich cítila zvláštní pocit důvěrnosti. Ruka se jí neubránila chvění, ne snad z úzkosti, nýbrž z hořkosladkého uvědomění, že její kdysi pulzující a milu