DEN ÚTOKU nadešel a Vaelithiny nervy byly napjaté k prasknutí. Přecházela sem a tam po Radovanově pracovně a její ruce neustále nacházely cestu k jejímu bříšku, aby ho pohladily – byl to zvyk, který si vypěstovala, i když na ní těhotenství ještě nebylo vidět. Rty měla soustředěně sevřené, zatímco se v duchu připravovala na to, co mělo přijít.

Venku byla obloha temná a hrozivá, počasí jako stvořené