PŘÍŠTÍHO RÁNA se Aethra probudila, když slunce proniklo skrze závěsy a zasvítilo jí do očí. Zamručela, přetáhla si přikrývku přes hlavu a zabořila se hlouběji do polštáře. Údy měla těžké, jako by byly přirostlé k matraci, a na kratičký okamžik zapomněla, kde vlastně je.

Pak jí to došlo. Tohle nebyl ten malý pokoj, ve kterém vyrostla; teď byla v paláci. Postel byla měkká, až nereálná, přikrývky tlu