RANNÍ SLUNCE PRONIKALO oknem a udeřilo Aethru přímo do tváře. Instinktivně sebou trhla a pevně zavřela oči, než se přinutila je znovu otevřít a mžourat do ostrého světla. První, co spatřila, byla Annia stojící u závěsů, které rozhrnula silou, ze které čišela spíše mrzutost než smysl pro povinnost.

„Jestli jsi vzhůru, tak vstávej. Nebo snad potřebuješ, abych ti s tím pomáhala?“ Annin hlas byl úsečn