ZVUK VRZÁNÍ se spolu s jejich sténáním a dechem rozléhal celou chatou. Sorin se pohyboval pomalu, jeho délka Aethru napínala a zcela ji naplňovala. Líbal ji s takovou něhou, jemně a měkce, a dával jí čas, aby si na něj zvykla. I když to nebylo poprvé, připadalo jim to nějak nové, možná proto, že byli tentokrát oba střízliví.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Sorin a zadíval se jí do očí. Aethra přikývla,