Pohled Serafiny

Kráčí ke mně, pomalu a odměřeně, a mé tělo reaguje dřív, než ho mysl stačí zastavit. Nakláním se k němu a hlouběji se nadechuji. On nasaje vzduch a já sebou trhnu. „Ten pach…“

O ne. „Já…“ zarazím se v panice. „Omlouvám se, nevím, jak to zastavit. Vyšla jsem ven, abych se schovala, aby to nikdo jiný necítil. Moc mě to mrzí, vím, že je to odpudivé.“ Pokusím se o krok ustoupit, ale je