Viktorův pohled

Tisknu ji k sobě, hruď se mi těžce zvedá a klesá. Čelo mám stále opřené o vlhkou kůži jejího krku. Její vůně mi naplňuje plíce, je tak sytá a sladká, tak omamná, že se mi vpíjí až do morku kostí. Pouto mezi námi teď tepe hlasitěji, už není roztřepené a zlomené. Teď pulzuje divokým životem a vibruje každým koutem mého těla jako druhý tlukot srdce.

Mělo by to stačit, to, co jsme práv