Pohled Serafíny

Probouzím se v bolesti, ale pocit, že mě něco přikrývá, mě přiměje se zastavit. Stěhují mě? Otevřu oči a vidím, že stále ležím na matraci. U dveří někdo stojí a já se k němu otočím.

Není to jeden z Luciových mužů, to poznám.

„Co se děje?“ zeptám se. Zvuk boje venku je hlasitý. Už nejsem připoutaná, tak se pohnu, abych vstala, a přitom se nad sebou ušklíbnu. Je mi zle, fyzicky zle.