Serafínin pohled

Pomalu se vynořuji ze snu, svět kolem mě je hustý a pálí, jako by mě vytáhli přímo ze středu slunce. Zadrhnu se v dechu, když mi něco pevného a stabilního zatřese ramenem.

Prostorem pronikne hluboký, naléhavý hlas, který mě volá jménem.

„Serafíno.“ Je to Viktor, jeho hlas je napjatý obavami.

Mrkám proti oparu, který mi lpí na zraku, a snažím se přinutit k bdělosti. Tělo mám promáč