Pohled Seraphiny

Kaelen se zapře o strom. S přehnaným mračením si vytáhne z vlasů větvičku. „Dobrá, má Luno,“ ušklíbne se, když se narovná. „Dokázala jsi mi, že se mnou umíš házet jako s pytlem mouky, co dál ještě dokážeš?“

Zvednu obočí, to myslí vážně? „Ty se vážně zase hlásíš jako dobrovolník?“

Vycení zuby do úsměvu. „Vlastně můžu, myslím tím, že už mám stejně modřiny. Nejen na těle, ale i na e