Seraphina POV

Zůstávám přitisknutá k Viktorovu boku, Eryon mi teplý a měkký odpočívá na hrudi. Svět venku mi připadá ztichlý, jako by tam teď ani nebyl. Stejně tak by mohl být pryč, protože neslyším nic a na nic mimo auto se nesoustředím. Jediné, na co dokážu myslet, je to, na co se mě Viktor zeptal.

Ne na válku, ne na bolest nebo na to, jak se na mě Jaxon podíval, když umíral. Má mysl je upřená n