Eryonův pohled

Sleduji ho, jak se pohybuje, to napětí v jeho ramenou nemizí. Měl by mi dovolit mu víc pomáhat, pak by toho na vlastních bedrech nenesl tolik. Je ale paličatý a hádám, že tuhle vlastnost mám po něm.

„Chtěl jsi mě?“ zeptám se.

„Zase jsi šel do Prázdnoty,“ řekne.

„Šel,“ odpovím a nesnažím se to skrývat.

S povzdechem se na mě podívá. „Prázdnota není místo pro děti,“ vyštěkne.

Děti. „Ch