Pohled Eryona

Dlouhou chvíli na ni hledím. Dívám se na její siluetu poloozářenou stříbřitě modrým světlem, které proniká skrze stromy. Vlasy se jí pohupují ve větru, jako by se nemohly rozhodnout, zda odejít nebo zůstat. V jejích očích je ale něco, co jsem u ní nikdy předtím neviděl. Je to divoké, štvané a prastaré zároveň, jako by nebyla jen Astrou, ale všemi ženami, které přišly před ní. Nese je