Pohled Astry

Zvuk otevíraných dveří za mými zády mě přiměje ztuhnout. Vím, že je to Eryon, cítím ho. Není slyšet nic než sebemenší záchvěv vzduchu. Neslyším ani jeho kroky, ale všechno ve mně znehybní. Otočím se na sedadle, napůl prázdný hrnek čaje teď leží zapomenutý v mých dlaních.

Srdce mi v hrudi buší tak hlasitě, že jsem si jistá, že to musí slyšet i on.

Eryon stojí ve dveřích, rámován slabým