Pohled Eryona

Držím ruce před sebou, aby stráže viděly pouta. Železo mě kouše do kůže, když pohnu prsty, a očarované runy na nich mě nepříjemně pálí. Sám jsem o ně požádal a nikdo nenamítal. Zvlášť ne po tom, co se stalo v hale, když se skrze mě pokusila promluvit Královna Prázdnoty.

Ta pouta jsou moje záchranná síť. Aspoň v to doufám.

Postupujeme v sevřené formaci podél okraje borovicového lesa.