Viktorův pohled

Nejdřív se ani nepohnu. Kolem těla se tvoří kaluže krve a v tenkých pramíncích stéká po podlahových prknech, vyhledává praskliny, jako by chtěla někde zůstat žít. Tlukot srdce mám stále až v krku, můj vlk je pod kůží žhavým závažím, ale vztek už začal chladnout v něco těžšího. Podívám se na Astru. Schoulená na koberci si chrání břicho a třese se tak silně, až jí cvakají zuby. Každý