Pohled Eryona

Po tom černokněžníkovi si toho moc nepamatuji, jen záblesky, žár plazící se pod kůží, Astrin hlas v temnotě, otcovu ruku, která mě zvedala, když se mi zhroutilo tělo.

Většinou si ale nepamatuji nic. Párkrát jsem se probudil a Astra se na mě usmívala, ale nepamatuji si cestu zpět do sídla smečky, nepamatuji si průchod ochrannými kouzly.

Přesto mě hřeje u srdce, že když jsem se znovu a