Pohled Rhydiana

Moje družka mlčí. Pozoruji ji, zatímco jedeme zpátky k mé smečce. Pohled mi sklouzne na její šíji a v ústech se mi sbíhají sliny při pomyšlení, že si ji označím. Mám pocit, že si na ni zvykám víc a víc. Přál bych si prohodit pár slov, ale jako bych ztratil hlas, v hrdle mi vyschlo. Proč byla tak potichu? Byla smutná z toho loučení s rodinou? Věděl jsem, že moje matka i otec ji nepo