Elara

„Je to… je to pryč.“ Lyřin hlas mi zní v hlavě.

Zní zničeně. Zní zlomeně.

„Já vím,“ odpovídám jí tiše. Cítím to.

Cokoli zbylo z pouta druhů mezi mnou a Zarekem… je to naprosto a nenávratně pryč.

Podívám se na narozeninový dort, který jsem si tak pateticky koupila, zatímco jsem čekala na Zareka. Čekala jsem, až se ukáže. Čekala jsem, až mu na mně bude záležet.

„Náš druh… nemůžu uvěřit, že je