Pohled Elary

Ztuhnu, nejsem si jistá, jestli jsem ho slyšela správně.

Ne, musela jsem mu špatně rozumět. Buď to, nebo… Nebo si ze mě prostě střílí. Krutý vtip. Ano, to musí být ono, říkám si v duchu.

„...Ha-ha, moc vtipné,“ odpovím Zarekovi bez pohnutí brvou; stále stojí přede dveřmi. „Už jsi se pobavil.“

„Nežertuji, Elaro. Skutečně mi chybíš… víc, než jsem si i já sám uvědomoval…“ hlas se mu vytr