Pohled Elary

Zarek mě doprovodí ke dveřím a pak zaženu děti dovnitř. Cítím se lépe, když už nejsou venku na otevřeném prostranství. Potom se na mě Zarek podívá – ne jako by ode mě něco očekával, ale spíš jako by se bál nechat mě tu samotnou.

Je to ten strach, který ve mně viděl, co ho nutí chtít zůstat?

„Nikam nespěchám,“ nabídne mi.

Lehce zavrtím hlavou. „Nejsem na to připravená.“

„Na co?“ zeptá