Pohled Elary

V nemocniční čekárně jsem přecházela sem a tam skoro dvacet minut, než mě Cormac přiměl si sednout.

„Jsem v pořádku,“ řekla jsem mu ještě úsečněji než předtím.

Tiše mi odpověděl: „Děsíš Ezru.“

Pohlédla jsem na svého syna a viděla mu v očích strach, jak po mně vrhal nervózní pohledy. Cormac měl pravdu. Jen jsem jeho úzkost zhoršovala. Všichni jsme už tak byli na dně a já se musela ovlá