Pohled Zareka

Zaklepal jsem na dveře domu, nejistý, jakou náladu dnes u Elary čekat. Přesto, když otevřela, zdála se být poněkud optimistická, i když trochu nervózní.

„Pojď dál,“ řekla. „Děkuji, že jsi přišel.“

„Nemusíš mi děkovat,“ řekl jsem jí. „Vždycky tu pro tebe budu. To víš.“

Trochu se začervenala, když jsem vešel do domu, a pak za mnou zavřela dveře. „V obývacím pokoji nám bude pohodlněji,“