Pohled Zareka

Zahanben vlastní váhavostí jsem okamžitě odsunul pocit viny a o kousek se přisunul k Elaře. Když znovu zakňourala, srdce mi poskočilo. Už jsem se nedokázal udržet ani o vteřinu déle, naklonil jsem se a vzal ji do náruče.

Jemně jsem ji otočil k sobě a přitiskl její hlavu a ramena na svou hruď. Okamžitě se ke mně přitulila. Povolila sevřené pěsti a místo toho se mi zaryla prsty do koši